Monday, March 17, 2008

zatmění broskve

Jednou kdysi dávno došlo k zatmění Slunce. Slunce byla žlutá velká věc kulatého tvaru, která hřála.

Tehdy ještě lidé nevěděli, že se na takovouto událost nesmí dívat holýma očima a neměli černá sklíčka ani diskety, takže několik z nich následky osleplo. Možná oslepli něčím jiným, ale je to přičítáno právě této události. Okolo poledne, kdy bylo Slunce v největší síle, ho začalo ubývat. Lidé mysleli, že se do práce natolik zabrali, že uplynul celý den a chýlí se k večeru. Pohlédli na oblohu a zjistili, že tomu tak není. A jelikož nikdy nic podobného neviděli, k práci už se nevrátili a dívali se nahoru. Když byla Slunce už jen polovina, napadlo někoho, že by to mohlo být zkázonosné. Ale tu myšlenku nahlas nevyslovil. Když svítila už jen pětina, řekl to někdo jiný, než koho to původně napadlo. A začala se šířit panika. Ale v tehdejší době lidé neměli o panice příliš tušení, a tak jen bezmyšlenkovitě pobíhali, až se unavili, posadili se a opět obrátili zraky k obloze. A Slunce se mezitím zatmělo celé. A jelikož byla tehdy Země placatá, byla všude tma.

Lidé byli příliš unaveni předchozí vlnou chaotického pobíhání, že se nezmohli na nic jiného než na zoufalé výrazy, které však nikdo jiný neviděl. Dlouho to netrvalo, brzy se po kraji rozhostilo šero. Černá skvrna z oblohy ustupovala. Všichni byli zmateni, ale cítili se zachráněni. Ti, co seděli blízko sebe se radostí objali, ostatní se jen objímavě smáli. Když dosti naradovali a chtěli se pomalu vrátit k práci a ponechat tuto událost přetřásání za dlouhých zimních večerů, napadlo je podívat se opět vzhůru.

A místo Slunce spatřili velkou broskev. Tehdy ještě nevěděli, co to broskev je, ta začala růst až po tomto dni. Zářila podobně jako Slunce, jen trochu oranžověji. Těžko vylíčit reakci lidí. Bylo dlouhá a udivená, ale stejně se nakonec vrátili se ke své práci začali se s tím smiřovat. Doufali ještě, že se dožijí nového zatmění a návratu Slunce. Když byli staří, tak doufali, že se toho dožijí jejich děti. A

když byli ty staré, doufali v to samé. Jejich potomci už nedoufali, jelikož této povídačce nevěřili a tak to ani svým dětem nevyprávěli. A na Slunce se zapomnělo.

A proto dnes z nebe padá broskvový nektar místo vody, jak tomu dříve bývalo. Proto sněží malé chloupky a je peckobití. Proto je dnes tolik sekt hlásající nový příchod Slunce a konec světa potopou způs

obenou vodou padající z nebe. A proto mají hodně staré fotografie nažloutlý odstín.

A to je konec broskvového příběhu.

Sunday, March 16, 2008

chlápek v slunečnicích

Vysvětlí mi někdo, proč si stvoření mužského pohlaví svlékne šaty a vleze si do rozkvetlého pole slunečnic a vyfotí se, nemyslíce nebo ignorujíce fakt, že to bude vypadat teple? A řekne mi někdo, jestli to vážně chci vědět?

Friday, March 14, 2008

o květech a o nostalgických věcech co se mi zrovna teď honí hlavou

Jako Květy přikrýt novinami, chci spát a nechat si zdát, že kolem je listí pdzimní.
Jako kdysi za pultem, chci vidět běžící holku s melounem v uměleckém okouzlení.
Jako v máji položit zas hlavu a podívat se na oblohu na kvetoucí astry.
Jako v hlavě ranč a hovořit s plyšáky o věcech kolem dětských domovů.
Jako houpat se a uhýbat v puntíkaté sukni a nechat si tiché pochopení Dnů poezie.

Byla jsem včera na něčem, co mě uchvátilo. Je to kapela Květy!! Květy křtily své nové CD v Kaštanu a já tam byla a poněkud skepticky pozorovala předzpívající dámy a poněkud stejně skepticky pozorovala Magdu a její nadšení pro obřího zpěváka. Nyní sdílím nadšení stejné úrovně. Květy! Dámy a pánové, dovolte, abych uvedla následující představení. Jedná se o skupinu z Brna, která hraje, zpívá, tančí, lepí izolepu, mlátí všude kolem. Mám tu čest přivítat je zde mezi námi. Přicházejí Květy!!!
Jako sedat u driády a stávat se stromem v pokorné křesťanské slávě.
Jako chutnat poprvé tíhu středoškoleského přátelství a usínat s parníkem v hlavě, s výhledem na konečně přicházející štěstí.
Jako dávat si naivní a hrdinské požadavky s vyhlídkou na jedinečné vzplanutí.

Vážení pánové máme velký zájem o vaše lyže, řkouc Vltava...když zavřeš očička...Smutný poslyšte příběh Váni. Při jídle pohádkové chuti padla nejedna narážka. Micáááno!
Tak už mě někdo zastavte!!!! Chtěla bych se zbláznit, docela, chvílema...

Monday, March 3, 2008

9.2. jsem měla ples!

9.2. jsem měla ples! Šaty jsem si koupila jako poslední na polské tržnici, kde jsem si je zkoušela za tichého padání sněhových vloček. Bradavkami jsem málem rozřízla podprsenku. Ostatní věci k šatům jsem sehnala v Hradci, který jsem touto svou návštěvou poctila vyjádřením o hnusném městě. Ale byla jsem připravená.

9.2. jsem měla ples! Těšení se na nástup a šerpování a strach z proslovu mi do těla dovolil dostat pouze dva panáky, jejich stav se však po těchto událostech rapidně zvýšil až k onomu později-po-hospodách-příběhy-z-plesu-si-vypravujícímu mlhavému prázdnu a nepamatování. A takovýto stav je jako dělaný k přejití celého města na jedinou diskotéku a hýbáním těla do rytmu bez alkoholu nesnesitelné hudby.

9.2. jsem měla ples! A kdo říká, že je to to poslední dobrý, co člověka před maturitou čeká a že je to pak na hovno a že je to jen o učení, tak mi kecal!!!

!!!Enjoy my ball!!!

oh yeah:



příprava na proslov:



nejgeniálnější nástup na světě:






šerpování, Mánina eufórie:), předávání daru, přihlížející dav, tanec s profesory a tak:









budeme mít za co pít + na plesech se i tančí















pár fotek od Martiny:
nástup, předtančení, zašlapávání šerp:








a nakonec nejdůležitější osoba celého plesu, Martinin taťka, Bronislav Zajíc:)


více fotek na http://picasaweb.google.com/gympl.00w