Včera jsem jela na kole. Kdo mě zná, řekl by, že svět se zbláznil. Ale skutečně se tak stalo a svět zůstal stále stejný. Nejdřív jsem si možná trošku naivně dala sprchu. Potřebovala jsem se zbavit jehliček a lístků, které jsem měla na všech nejnepravděpodobnějších místech, ale když nad tím tak přemýšlím, nebylo to zas tak nepravděpodobné, vzpomenu-li si na odpoledne se svým milým. A tak jsem si tak potichu vzpomínala, poslouchala hudbu a jela vedle řeky, ve zvláštním vlhkém chládku. A nadchla jsem se.
Dnes jsem jela stejnou cestou zpět. Chládek byl stejný, pouze místo večerního pozměnil se na ranní. Řeka tekla druhým směrem než včera a kopce se otočily. Svět se tedy skutečně zbláznil. Byla jsem nevyspalá a žíznivá po návštěvě mé milé Sáry, které bylo v osamoceném bytě tak nějak osamoceně. A tak si pozvala pár lidí, připravila dýmku a nakoupily jsme spoustu pití. A z osamocení se stalo hlučné beztvaré nic, které vlezlo do dýmky a příjemně bublalo.
Po dvaceti minutách cesty jsem vytáhla sluchátka z uší a nechala pana Kerndla, ať si vesele zpívá dál a vybíjí mi baterky. Byl neúnavný. Za to já byla únavná až přespříliš. Příjemná vůně vody se začla měnit v solidní smrad, jak jsem se blížila k čističce. Odnadchla jsem se.
Toto je jedno z vyprávění, které nemá děj, zápletku, závěr, zkrátka cokoli, co by ho dělalo zajímavým. Snad jen, že jsem večer upekla dvě buchty. A kdo mě zná, řekl by, že svět se zbláznil. Ale tady mě nikdo nezná, takže se říkejte, co chcete...
Dnes jsem jela stejnou cestou zpět. Chládek byl stejný, pouze místo večerního pozměnil se na ranní. Řeka tekla druhým směrem než včera a kopce se otočily. Svět se tedy skutečně zbláznil. Byla jsem nevyspalá a žíznivá po návštěvě mé milé Sáry, které bylo v osamoceném bytě tak nějak osamoceně. A tak si pozvala pár lidí, připravila dýmku a nakoupily jsme spoustu pití. A z osamocení se stalo hlučné beztvaré nic, které vlezlo do dýmky a příjemně bublalo.
Po dvaceti minutách cesty jsem vytáhla sluchátka z uší a nechala pana Kerndla, ať si vesele zpívá dál a vybíjí mi baterky. Byl neúnavný. Za to já byla únavná až přespříliš. Příjemná vůně vody se začla měnit v solidní smrad, jak jsem se blížila k čističce. Odnadchla jsem se.
Toto je jedno z vyprávění, které nemá děj, zápletku, závěr, zkrátka cokoli, co by ho dělalo zajímavým. Snad jen, že jsem večer upekla dvě buchty. A kdo mě zná, řekl by, že svět se zbláznil. Ale tady mě nikdo nezná, takže se říkejte, co chcete...
