Friday, September 12, 2008

včera, dnes a zítra

VČERA jsem byla poprvé od maturity navštívit mé gymnázium. Slovo mé budu používat se spojením k tomuto ústavu navždycky a nevím proč, nebo možná vím, ale jakékoli vysvětlování by znělo okoukaně pateticky, tudíž radši nevím proč, což je má klasická odpověď na otázky, na které nechci odpovídat. Tedy včera jsem byla poprvé od maturity navštívit mé gymnázium, což mě vede k další odbočce od tématu, protože tahle věta, obsažená již v úvodu a nyní podruhé zopakovaná, aby přivedla mysl mou i mysl ubohých navštěvovatelů (čímž význam slova ubohých nechci vztahovat na jejich osobnost, charakter, vzhled či cokoli takového, ba se pouze snažím nenápadně upozornit na nedostatek nově přibývajících a hodnotných článků na tomto místě a tak vyjádřit svou tichou lístost nad ztrátou jejich času, pokud se sem s naivní nadějí přijdou podívat a unavit svou hlavu a zároveň chci ještě dodat, že vím, že slovo navštěvovatel neexistuje) , ve mně navodila větu zcela odlišnou, než jaká by se očekávala a to větu s otazníkem na jejím samém konci - proč mám neustále tendenci odbíhat od tématu? Tedy včera jsem byla poprvé od maturity navštívit mé gymnázium, což není zas tak pravda, jelikož jsem tam byla i potom prodávat učebnice a zde by mohl následovat unavující popis činností, které jsem prováděla v budově mé minulé školy po již třikrát zmiňované maturitě, ale myslím, že bych toho již měla nechat. Včera jsem byla zkrátka ve škole, pozdravit pár lidí a porozhlídnout se. Byla jsem před touto návštěvou několikrát varována, vzbuzuje prý neodvratnou nostlagii, vzpomínání, tíživý pocit na prsou a myšlenky typu tohle už nikdy nezažiju, popřípadě slzy v očích. Vešla jsem tam a na chvíli na mě padla majestátnost, možná trochu vzpomínek, ohromilo mě to prostředí. Ale stejně jako člověka ohromí katedrála v Liverpoolu či jakákoli jiná církevní budova (pokud ovšem nevejdete do protestantského sboru v naší zemi, jež nemají za úkol odvádět mysl od Boha ohromením z výšky stropu), po chvíli upadnete do stavu ohromenínemožného, jelikož si na tu majestátnost a nevšední zážitek jednoduše zvyknete, stejně i já jsem si po pár okamžicích zvykla na pocit být tam. A tím u mě jakékoliv nezyklé pohnutky zmizely. Byla jsem zkrátka zase tam, kam jsem chodila osm let. Nic nového.

DNES mám narozeniny. Dlouho jsem spala, snědla flák melounu, což mi zabralo troje Simpsonovi na notebooku a od té doby se slatně oddávám nicnedělání. Je mi dvacet.

ZÍTRA letím na Korfu. Bude to taková ta dovolená, z níž člověk přiveze tisíc fotek, na každé druhé z nich bude spokojený páreček k sobě se tulící, vyvolávající závist a u nezadaných chuť najít si protějšek, u zadaných přemluvit svůj protějšek již nalezený odjet na podobně dokonalé místo, které ve skutečnosti tak dokonalé není, avšak pečlivě zvolený výběr vyfotografovaných objektů nasvědčuje tomu, že ano. Budu typickým turistou, ležícím na pláži, navštěvující typická turistická místa, fotící typické turistické památky a výhledy, připravujícím si typicky turisticky Dobré hostince na malém vařiči v apartmánu. Už se na to těším a měla bych si zbalit svůj gigantický kufr, jež bude z poloviny zaplněn páry bot, jelikož si nedokážu vybrat! Yeah!