Sunday, May 25, 2008

A tak na louce...

A tak na louce, na kopci nad usínajícím městem, nedaleko domova důchodců, na ušlapaném kousku...

"Ty na nás tak budou zvědaví."
"Právě, že budou."
"To je vlastně pravda."

Rozprostřel na zem svoje sako, vedle rozprostřel to moje. Propadla jsem se do měkkosti látek, přimáčkla se k zemi. Podemnou se vytvořilo zelené lože obalené svršky, překvapivě pohodlné a prostorné.
Pohltila mě tráva. Chvíli sem viděla jen ji a nebe. Trávu a nebe. Prsty studily a já viděla jen trávu a nebe. Ústa hřála. Trávu a nebe. Tyčila se k obloze jako neohrožená armáda. Jazyk lehtal. Přívírala jsem oči z požitku výhledu. Obloha byla zatažená. Trávu a nebe. Brala sem jeho hlavu do dlaní a poslouchala, jak dýchá. Občas roztržitě odrhnul trs, který se ho dotýkal na tvářích. Trávu, nebe a jeho. Kolem pobíhal můj pes. Občas se vytratil, občas čmuchal kolem. Upocené čelo vonělo. Na nebi svítila jen jedna vyčítavá hvězda, všimla jsem si ji až později. Trávu, nebe a jeho. A všechno tohle bylo mojí součástí.

Vstal a zalil naší zelenou postel. Pes přiběhl a zkoumal celou událost.

"Díky."
"Ale za tohle se přece neděkuje."
"Já vím, ale.."

Šla jsem domů, abych byla zase jenom já...


Saturday, May 24, 2008

választ

Üzenez létrehozása Bejövö A bejövö üzeneteket tartalmazza Beállítások Indít
Visszaállítja a stopperórát? Igen
Saját hivatkozások Jobb oldali választógomb Számológép
Adóvevö Alkalmazások Általános Ébresztóóra Fogad.hívások

Friday, May 23, 2008

odcházíme s panem havlem

novinky.cz: "Pražské Divadlo Archa bylo ve čtvrtek večer místem světové premiéry hry Václava Havla Odcházení. Inscenace režiséra Davida Radoka vznikla během intenzivního šestitýdenního zkoušení. Představení začalo v osm hodin večer. Publikum hru na závěr ocenilo deset minut trvajícím potleskem."

Chachá!! A kdyby někoho zajímalo, kdo je onen rozverný tleskající mladík ve vykutálené stěhovácké čepici, tak je to můj kamarád Honza, který dělá v Arše zvukaře a bude mě brát na představení zadarmo!!!

Thursday, May 22, 2008

čtvrteční hermeneutický kruh


MUSÍM SE KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT
CHCI-LI SE KONCENTROVAT A
HODNĚ SE UČIT, MUSÍM PÍT VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE
PIJU-LI VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE, MÁ TO PROJÍMAVÉ ÚČINKY

MUSÍM CHODIT ČASTO NA ZÁCHOD, ABYCH SE MOHLA VKLIDU KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT


CHCI-LI SE KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT, MUSÍM PÍT VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE
PIJU-LI VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE, MÁ TO PROJÍMAVÉ ÚČINKY
MUSÍM CHODIT ČASTO NA ZÁCHOD, ABYCH SE MOHLA VKLIDU KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT


CHCI-LI SE KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT, MUSÍM PÍT VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE
PIJU-LI VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE, MÁ TO PROJÍMAVÉ ÚČINKY

MUSÍM CHODIT ČASTO NA ZÁCHOD, ABYCH SE MOHLA VKLIDU KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT


CHCI-LI SE KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT, MUSÍM PÍT VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE
PIJU-LI VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE, MÁ TO PROJÍM
AVÉ ÚČINKY
MUSÍM CHODIT ČASTO NA ZÁCHOD, ABYCH SE MOHLA VKLIDU KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT


CHCI-LI SE KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT, MUSÍM PÍT VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE PIJU-LI VELKÉ MNOŽSTVÍ KAFE, MÁ TO PROJÍMAVÉ ÚČINKY MUSÍM CHODIT ČASTO NA ZÁCHOD, ABYCH SE MOHLA VKLIDU KONCENTROVAT A HODNĚ SE UČIT

.................


Wednesday, May 21, 2008

oranžová teorie svatého týdne

Konečně jsem mezi nicneříkajícími, navzájemsiodporujícími, nelogickyseprolínajícimi, neustálesepletoucími filozofickými teoriemi a směry přišla na něco převratného! Oranžová barva smrdí! Když se ustálí, nechá v klidu ležet (ovšem zde je podmínka, že na ní musí být na určitou dobu zapomenuto), začne zapáchat! Jako zvratky, jako oranžový písek na čištění záchoda se zdánlivě meruňkovou přívoní, jako zapomenuté mrkve kdesi na dně tašky a podobné věci.

Och jak revoluční a dechberoucí!

Monday, May 19, 2008

očima druhých

Dnes jsem se byla přihlásit na letní English camp. Když jsem podávala přihlášku paní za recepčním pultem, vykřikla překvapením, když uviděla moje jméno. Zjistilo se, že mě zná. Nebo spíš zná někoho s mým jménem, bydlící v mém domě a mající mé prarodiče.
"Vždyť ty jsi shodila tak polovinu kil!"
"No to snad ne."
"Ale joo, babička mi říkala, že jsi zhubla, ale o tolik!"
"Hm."
Vyšla jsem ven, pohlédla na město, scházela ze schodů a přemýšlela o své váze. Nedávno jsem se vážila, měla jsem 54 kilo. Musela bych tedy někdy v záhadné minulosti mít přes metrák. Nejvíc jsem však kdy měla kil 57.

Vrátila jsem se domů k snaze rychloučení, jež je možná rychlé, ovšem neefektivní. Za chvíli přišla domů mamka.
"Ty jo, co ti je?"
"Nic."
"Vždyť seš úplně žlutá!"
"Fakt?"
"Jo!"

Až někdy potkáte pochybné metrákové stvoření se žloutenkou nebo s čínským původem, řekněte mi něco zajímavého, ať mám o čem psát. Trala!!