Thursday, February 19, 2009

minulé i jiné životy

A tak jsem se pomocí všemocného internetu, jež nikdy neříká nepravdu, dozvěděla, čím jsem byla:

Narodila jste se v roce 700 jako žena někde na území dnešního severovýchodu USA, kde jste pracovala jako farmář, chovatel dobytka, tkadlec nebo krejčí. Byla jste hledačem pravdy a moudrosti. Mohla jste předpovídat budoucnost, která Vás čekala. Vaše okolí ve Vás vidělo idealistu. Přesto jste byla vždy v popředí.

Její poslání v tomto životě :Váš základní úkol (máme nyní na mysli práci duchovní) je udělat vše pro to, aby byl svět krásnější. Neprobádaná fyzická i duševní místa čekají na Váš dotek. Více se na všechny usmívejte.


Ano ano, opět měním a zachraňuji svět. Proto nastavte svá neprobádaná fyzická i duševní místa (s těmi fyzickými prosím opatrně) a čekejte na můj - vlastně Můj - dotek...


Tuesday, February 17, 2009

BUDA+PEST=VSL

Malé povídání o Budapešťském výletu
A tak se z velkých plánů stala skutečnost.. I když vlastně to ani velké plány nebyly. Spíš takové nadšenecké, kdy jsme se snažily pivem ovlivněný výkřik "Tak jo, tak pojedem do Budapeště" uvést do reality. S vyčerpaností po učení rostla i potřeba myšlenkově si odpočinout, čímž rostla i pravděpodobnost opravdu do Maďarského hlavního města odjet. A tak se z velkých plánů stala skutečnost..
I přes to, že jsme čekaly každá na jiném nástupišti, i přes to, že jsme neměly ani potuchy, kde se nacházíme, když nás autobus vysadil v maďarském někde, i přes to, že jsme měly pouze dvakrát přeložený papír s vtipně vypadajícími a znějícími jmény ulic, ve kterých se měly nacházet hostely, i přes to, že jsme neměly jediný maďarský forint a ani potuchu, kolik by takový peníz mohl být českých korun, i přes to, že byla nelidská zima s tím nejvlezlejším větrem, ano - i přesto.. (Zde ponechávám prostor pro fantazii, ale bylo to prostě skvělý!!)
Když nás hned v prvním hostelu přivítala sympatická dívka a nám se dostalo jisté střechy nad hlavou, vydaly jsme se ven. Naše taktika Jdeme a nevíme kam si symbioticky rozuměla s naším řešením plánování programu stylem Uvidíme. A viděly jsme spoustu věcí. Jelikož jsme bydlely asi deset minut od parlamentu, bylo velmi překvapivé, že jsme prvně (a vlastně vždycky) zamířily zrovna k němu. Budova parlamentu (Országház) je, stejně jako všechny budovy, postavena v pseudostylu. Čili vypadá jako historicky stará, ale ve skutečnosti je nepříliš dávného data. Parlament byl postaven konkrétně v roce 1902 a mám ho snad na všch fotkách. Když v roce 1988 navštívil Maďarsko Freddie Mercury, plavil se po Dunaji, pomalu si pokuřoval a upíjel ze skleničky a když loďka míjela parlament, nadzvedl konečně se zájmem obočí a pronesl něco pochvalného a dotaz, kolik tato budova stojí, že by si ji rád koupil.


Večer jsme bloudily temnými uličkami a jako zoufalé můry přitahovány pobledlým světlem jsme hledaly svítící štítky s názvem piva naznačující hospodu. Což se sice povedlo, zároveň ovšem s pocitem, že netušíme, kam jsme se dostaly a kde jsme. Rozhodly jsme se řešit tento vyskytlý otazník oblíbeným Uvidíme a jaly jsme se píti pěnivý mok. Po mnohých doušcích přinesl číšník Veně složený papír s propiskou obsahující You are so beautiful vzkaz. A tak i přes to, že autorem sladkých slůvek byl slizký svalovec v uplém triku, z jehož rukávů vyrůstaly dvě gigantické potetované ruce a i přes jeho sluneční brýle na nagelované hlavě a i přes jeho podivně vyhlížejícího spolusedícího jsme se po pár dalších papírcích rozhodly zpestřit si večer a přisedly jsme si k nim. A jelikož se Veně brzy dostalo vyznání z hluboké a nikdy nekončící lásky, nabídky k sňatku, slibu odvozu do Prahy a následovného společného života v ní, vyhrožování, že pracuje na ambasádě a že si ji najde, romantické písně s upřeným pohledem do očí a rukou na srdci, byly jsme rádi, když si k nám přisedl ještě jeden společník, vyčnívající svou normálností. A tak se stal Aron naším průvodcem další den po Budapeštských pamětihodnostech a další večer po hospodách a klubech a my jsme měly vděčně hodně piv a pálenek za jeho forinty.



Poslední den měl být slunečný. Slunečným byl pouze ráno, kdy jsme se probudily s kocovinou a ležely za klidného pochrupávání sličných Francouzů v hostelovém pokoji a snažily se najít dostatek sil na přemístění do koupelny a pak až navečer, když jsme poklidně pochrupávaly zase my v nádherných secesně-barokních termálních lázních Széchényi. Ale to počasí k tomu všemu už tak nějak patřilo. Stejně jako pivo Dreher, stejně jako secese všude, stejně jako papriky na každém rohu, stejně jako pseudo všechno, stejně jako - zde opět prostor pro individuální umělecké vyjádření.


Budapešť jako taková neexistovala až do roku 1873 - byly zde tři samostatné oblasti - Budín, Pešť a Starý Budín. A proto je Budapešť považována za jedno z nejmladších hlavních měst Evropy. A taky je to město lázeňské, město s největší synagogou v Evropě a s nejstarším metrem. A jak úžasný jsou ty zastávky snad ani nemusím dodávat! Ale stejně to dodám: Jsou tak neskutečně a strašně moc ÚŽASNÝ!!! A to platí o celém městě a mém pobývání v něm!!!
MINDEN JÓT, VISZONTLÁTÁSRA!









Thursday, January 8, 2009