můj věrný virí přítel

Tak tohle pěkné kulaté stvoření si ve mně hnízdí. Stalo se mým novým milencem. A nutno říct, že mnohem žárlivějším a vášnivějším než byl můj milenec dočasný. Pokud jsem si někdy stěžovala, že nevytáhnem paty z domu (a to jsem si opravdu stěžovala, poslední dobou poněkud častěji pouštěla jsem ze rtů nespokojená "ach"), pak jsem nezažila pelešení se s věrným virem. Nenechá mě ani chvilku pro sebe, chce se jen válet. Zalézá si se mnou pod peřinu a tam mě škádlí a škádlí, až se rozklepu touhou (nebo spíš narůstají teplotou, že). Pak se pustí do virího milování. A miluje se tak důkladně, až z nás obou tečou proudy potu.
Zakazuje mi stýkat se s přáteli. Dokonce mě na půl dne i připravil o hlas, abych s nimi nemohla hovořit ani telefonicky...
Zkoušela jsem ho někam pozvat. Na čaj, na večeři. Že prý nemá chuť, prý později. Prý stihnem ještě jedno číslo. A tak se znovu klepem a znovu potíme. Začíná mě náš vztah opravdu vyčerpávat. Bojím se, že mu jde jen o jedno. Naivně jsem věřila, že je jiný. Že by to mohl být ten pravý. Ach jo, zdá se, že je to jen další z těch sebestředných šovinistických virů.
Nechce mě nikam pustit. Mám jet pozítří na čtyři dyn do Opavy, klasická dámská jízda. A on? Prý, že když jsem si s ním jednou začala, nemůžu ho takhle suše opustit. Že před ním utíkám a že ho už nemiluju. Tak to ale není!!! On je jenom chorobně, ale skutečně chorobně žárlivý!!!
Proč já se na něj jenom nevykašlu? Kdyby nebyl aspoň tak krásnej!!!