V podvečer jsem opět ulehla na lehátko k bazénu a jala se číst. Pro vysvětlení slova opět nutno podotknout, že tato bohulibá činnost byla velmi častou v dnešních podmračeném dni. Dočetla jsem kapitolu s názvem Ples a chvíli jsem se sentimentálně zahleděla na vodní hladinu. Po chvíli jsem zanechala své usměvavé nostalgie a dofoukla si člun. V bazénu plavaly dvě zelené umělohmotné pálky z předchozího dne. Bylo to jako znamení. Sedla jsem si na schůdky a pomalu ponořovala nohy hloub a hloub. Při zjištění úlevného pocitu ochlazení jsem se odvážila postavit se na dno a nechat vodu jemně mi pohladit břicho. Udělala jsem pár nesmělých kroků po špičkách a namočila si ruce. Po chvilce přemlouvání jsem dovolila hladině dotknout se mého krku. Dostavil se pocit studeného intimního štěstí.
Doplavala jsem ke schůdkům a vlezla si do člunu. Posadila jsem se do tureckého sedu a ruce jsem ponořila zpět do vody. Dostala jsem se k pálkám, jejichž umělohmotná výplň se dokonale hodila pro má nová pádla.
Skrz vlny pronikalo slunce a vrhalo na modré zdi bazénu plameny světel. Dojela jsem na opačnou stranu k lehátku a natáhla se pro ručník, přehodila jsem si ho přes ramena, aby mi nebyla zima. A ta mi skutečně nebyla. Povzbudilo mě to. Uvědomila jsem si, že už jsem dlouho nezachránila svět, tak nezbývalo než začít pádlovat od kraje ke kraji. Brzy jsem se naučila zacházet s pálkami a cítila jsem jistotu ve svých pohybech. Rozjela jsem se co největší rychlostí a před opačnou stěnou jsem udělala rychlou zatáčku, zde dostaly mé vypracované ruce možnost ukázat svou sílu. Nic mě nemohlo zastavit. Točila jsem se dokola, nejprve napravo, pak na opačnou stranu. Jezdila jsem podél stěn i křížem. Probudila jsem v sobě nemilosrdnou fatální ženu se srdcem neohroženého dobrodruha. Cítila jsem na svých ramenech kromě ručníku i tíhu celého světa. Záleželo jen na mně, zda se mi podaří zkrotit tento nemilosrdný vodní živel.
Nepočítala jsem ovšem s problémy. Pravda, s těmi se nikdy nepočítá. Ale s dvěma žraloky se zkrátka předem počítat nedá. Přesto tam najednou byli. Na chvíli jsem strnula. Cítila jsem, jak začínám panikařit. Na okamžik slunce osvítilo oči jednoho z nich a já uviděla zlověstný záblesk. Ve stejném okamžiku po gumovém člunu chňapl druhý netvor a já uslyšela jen hladové zkousnutí zubů. Měla jsem chuť zběsile doplavat ke břehu a vyškrábat se na něj. Cestu mi však zkřížil jeden z žraloků. Hlavou mi proběhla vzpomínka na minulé číslo Maxima. Útočit na oči a nos, to mě zachrání, matně se mi vybavovalo. Vší silou jsem pálkou udeřila právě znovu chňapajícího žraloka do nosu. Prudce obrátil směr a já viděla, že se voda za ním začíná zbarvovat rudě. To nejspíš přivábilo druhého žraloka, který ze zoufalého vyhladovění šel za pachem krve. Omámený slastnou vůní zahájil útok proti svému vlastnímu druhovi. Využila jsem chvilku volnosti a rychle se obrátila opačným směrem. Z množství vln okolo mě jsem vytušila právě odehrávající se zápas. Zmocnil se mě neovladatelný strach provázený nezadržitelným třesem. Z levé ruky mi vypadla pálka a já se začala točit. Dlouhou chvíli jsem nebyla schopná usměrnit své pohyby. Když se mi konečně podařilo zázrakem dostat do blízkosti upuštěného pádla spatřila jsem, že boj již skončil. Ale krvelačná bestie zůstala neukojenou. Bez nejmenšího zaváhání vyrazila prudce mým směrem. Stačilo jí pár záběrů ocasem a byla v mé těsné blízkosti. Popadla jsem pálky a zuřivě jsem pádlovala směrem na stěnu.
Kdyby se čas zastavil uvědomila bych si, že mi po tváři už pěknou chvíli tečou slzy. Ale čas běžel nemilosrdně dál a zdálo se, že se naopak několikrát zrychlil. Neměla jsem na vybranou. Buďto se mi podaří těsně před hrazením uhnout s tím, že žralok takové štěstí mít nebude, nebo budu ztracena. Kraj se nezastavitelně blížil. Hlavou mi najednou začaly běhat nesouvislé vzpomínky. Viděla jsem sama sebe, jak sedím na lavičce a hlavu pokládám na něčí rameno, jak ležím v postýlce s mříží a toužím spatřit matčinu tvář, jak pozoruji ohňostroj, jak pláču na červeném koberci. Zavřela jsem oči. Pálku v levé ruce jsem postavila vzdorně ve vodě a pravou rukou pořádně zabrala. Všechny svaly v těle se mi napnuly a já očekávala konec. Místo toho jsem ale uslyšela tupý náraz. Na hladině ještě chvíli šplouchaly vlny a tříštily se o stěny bazénu, nakonec ale i to utichlo.
Odvážila jsem otevřít oči. Místo průzračné vody byla kolem mě jen rudá tekutina. Na hladině plavala dvě mrtvá těla. Sklonila jsem vyčerpáním hlavu a opřela ji o člun. Rozplakala jsem se.
Těla žraloků plavala ve vodě ještě dvě hodiny, než je pohltil filtr. Zahlédla jsem jen zbytek hlavy jednoho z nich, jak se točí v malém víru, než byl také vcucnut.
Nakrmila jsem psa a uklidila člun...
