o státnicích a severním pólu

Včera ráno jsem se probudila s velkolepým, důležitým a zodpovědným pocitem. Dnes je onen den, který má být celý zasvěcen angličtine, pomyslela jsem si. Zamítla jsem myšlenku na návštěvu školy, vlezla jsem si do županu a skutečně se začla učit. A učila jsem se a učila, sice nepříliš velkolěpě, důležitě, ani zodpovědně. Pouze tak nějak normálně. Celý den jsem zakončila hodinou a půl v jazykové škole. I když ruku na srdce i na jiná místa, pěkně mě štvalo, že jsem tam šla. Jediné, co jsem si z tohoto drahoceného času odnesla bylo, že na severním pólu kompas nefunguje a že tahat s sebou nádobu na vodu s obsahem či bez něj je zbytečné, neboť voda v ní vždy zmrzne na led. Ale kdo ví, třeba mi tato informace jednou zachrání život a dokladem o své anglické inteligenci si pak vytřu řiť.