december

Tento měsíc začal takovým tím sobotním dnem, který zachraňuje pouze vyhlídka na večer. Říká se, že samotná cesta je cílem, že i Sisyfos byl i se svým balvanem vlastně šťastný, ale přes všechny mé snahy myslet si opak, neopiju-li se po celodenním mytí záchodů, koupelen, stírání a vysávání, o štěstí příliš nemluvím. Naštěstí první prosincový den takové zakončení měl. Chvíle před ním nepatřily k nejpříjemnějším, čerstvě umytý záchod byl opakovaně plněn a plněn a žaludek vyprazdňován a vyprazdňován. Než jsem uklidila byt, věnovala se Anglii v 17. století a nachystala se, nebylo v mém těle ani známky o přítomnosti hmoty získané požíváním potravin. Idelání základ na ples.. Po úvodních alkoholických setkáních na baru napomohl tento stav k dosažení dimenze, jenž se tak krásně projevovala motáním hlavy, rozmazaným okolím a uvolněnými mravy. A jelikož jsou mé mravy často uvolněné i bez požití alkoholu, nemusela jsem se zabývat přespříliš kritickými výrazy kolem mě a mohla se v klidu mravně uvolňovat. Ale jelikož jsem byla brzy uvolněná natolik, že bych ty kritické výrazy v barevné skvrně kolem těžko rozeznávala, bylo mi upřímně jedno, jak moc se okolí pohoršovalo nad uvolněností mých mravů. Jak jsem nemravná!
Má postel byla pokřtěna zbytky, které se nestihly strávit, však tentokrát ne z mých útrob. Tak dlouho jsem odpoledne drhla žluté skvrny, že se nestydím nazvat teď svou postel nejvoňavější ze všech lehacích prostorů... A příští ples je můj!!!

Třetího prosince jsem byla unavená. Má spolužačka je zrzavá a krásná a postoupila do dalšího kola České miss.

Čtvrtý prosinec přinesl stávku. A ať už byl její cíl v čemkoli, je mi to jedno. Já to celé prospala..

Šestého jsem se nechala ostříhat a není to poznat. Stálo mě to 96 korun.

Sedmého prosince jsem vyrazila do Prahy. Dala jsem přednost cestě s prarodiči před osamělým putováním autobusem. Nastala chvíle, ve které jsem zalitovala své volby a tiše si nadávala do prostpášníků. Nastala však i chvíle, kdy jsem spala a do ničeho si nenadávala. A pak byly chvíle, kdy jsem zkrátka jela se svými prarodiči do Prahy a neměla jsem potřebu vymýšlet slova jako prostopášník.
Čas mezi mým příjezdem a koncem přednášek mého milého jsem vyplnila zoufalým blouděním v okolí Vyšehradu s pomačkanou mapičkou v ruce hledající obchod s vysněnými šaty na ples. Na otázku: A našla si ten obchod? odpovím stručně ne. A na sérii otázek s vyzněním popisující mou šikovnost a neomylnost odpovídám ve svůj neprospěch.
Co mě vadí na kolejním pokoji na Větrníku není sklíčenost, smrad, nepořádek (atd..), nýbrž lednice. Její anarchistické chrčení střídající se se vzácnými chvilkami ticha je vskutku nežádoucí.
Mé celovečerní čekání na zprávu od mé sestřenice o potvrzení možnosti přespání i se stručným popisem cesty ustrnulo do stádia gastruly a já po seznámení se s Vinohradskou sokolovnou uzpůsobenou do hospodské vizáže strávila noc mezi lednicí a milým.

Osmého byla svatba. Bratranec a Eliška. Velmi jsem se přejedla.

Z osmého na devátého první oslava Vánoc. Velmi jsem se přejedla.

A teď přijde otevřený závěr, protože mě toho ještě