Možná je to nemocí, množstvím posmrkaných kapesníků, mastnými vlasy a ochablostí svalů (věřte, že i na mně je co k ochabovaní, leč se to nezdá), ale dnes mě posedlo černé myšlení. Možná je to také zkušením si přijímacích testů, možná je to mou potřebou mít už za sebou tohle středoškolské období a stýkat se jen s těmi, se kterými chci, možná je to mou nemocenskou osamělostí, možná vyhlídkou na následující plné dny, možná nevírou, že jsem schopná všechno stihnout a někam se dostat, možná tím počasím, možná tou nedefinovatelnou pochybností, kterou se musím naučit defonovat, chci-li něco změnit. A možná je to také něčím jiným. Možná je to prostě přirozené a já si tím musím projít jako každý, jen si, stejně jako každý, připadám ve svém černém myšlení tak jedinečná.
1 comment:
u mě je to dneškem, mou těžkou hlavou, narvanou vědomostmi tak, že nevím nic, je to počasím, je to galaxií kolem, tajemnou silou, nastávajícím zítřkem, lidmi kolem mě, zbytečnou zamyšleností, nerozvážností a tíhou soustředění, je to vším a nevím proč je dnešek takový!
Post a Comment