Dnes byla u nás ve sboru skupinka mladých, pohledných, ze závistlosti vyléčených kluků. Byli tam a povídali o svých životech. O drogách, pití a tak. Prvním svědectvím byl každý pohnut a otřesen, ale člověk začně z těch velkých příběhů jaksi lhostejnět. A taky to začně znít všechno tak nějak podobně. Ale stejně to bylo nezapomenutelné (možná už jen pro tu pohlednost).
A ještě k tomu bylo venku krásně. Byli jsem na zmrzlině a trochu zevlovat. Dokonce jsme rozbili houpačku.
Chtěla jsem tu skupinku mladých, pohledných, ze závislosti vyléčených kluků nějak pozdravit. Oslovit, zapříst rozhovor, popovídat si, prohodit pár slov, říct jim, že to bylo fajn, popřípadě, že jsou pohlední (i když nevím, jestli je to pro sborovou půdu únosné:).. Ale někdy zkrátka nevím, co říct. Zvlášť, když jsem ještě podobnou skupinku nikdy neoslovala.
A ještě k tomu bylo venku krásně. Byli jsem na zmrzlině a trochu zevlovat. Dokonce jsme rozbili houpačku.
Chtěla jsem tu skupinku mladých, pohledných, ze závislosti vyléčených kluků nějak pozdravit. Oslovit, zapříst rozhovor, popovídat si, prohodit pár slov, říct jim, že to bylo fajn, popřípadě, že jsou pohlední (i když nevím, jestli je to pro sborovou půdu únosné:).. Ale někdy zkrátka nevím, co říct. Zvlášť, když jsem ještě podobnou skupinku nikdy neoslovala.
A tak jsem prošla kolem a dva z nich se na mě usmáli. Usmála jsem se taky.
A tak jsem znovu prošla kolem a další z nich se usmál. Usmála jsem se taky.
A tak doufám, že se skupince mladých, pohledných, ze závislosti vyléčených kluků mé dva úsměvy líbily... Jsem to ale blbec...
No comments:
Post a Comment