o květech a o nostalgických věcech co se mi zrovna teď honí hlavou

Jako Květy přikrýt novinami, chci spát a nechat si zdát, že kolem je listí pdzimní.
Jako kdysi za pultem, chci vidět běžící holku s melounem v uměleckém okouzlení.
Jako v máji položit zas hlavu a podívat se na oblohu na kvetoucí astry.
Jako v hlavě ranč a hovořit s plyšáky o věcech kolem dětských domovů.
Jako houpat se a uhýbat v puntíkaté sukni a nechat si tiché pochopení Dnů poezie.

Byla jsem včera na něčem, co mě uchvátilo. Je to kapela Květy!! Květy křtily své nové CD v Kaštanu a já tam byla a poněkud skepticky pozorovala předzpívající dámy a poněkud stejně skepticky pozorovala Magdu a její nadšení pro obřího zpěváka. Nyní sdílím nadšení stejné úrovně. Květy! Dámy a pánové, dovolte, abych uvedla následující představení. Jedná se o skupinu z Brna, která hraje, zpívá, tančí, lepí izolepu, mlátí všude kolem. Mám tu čest přivítat je zde mezi námi. Přicházejí Květy!!!
Jako sedat u driády a stávat se stromem v pokorné křesťanské slávě.

Jako chutnat poprvé tíhu středoškoleského přátelství a usínat s parníkem v hlavě, s výhledem na konečně přicházející štěstí.
Jako dávat si naivní a hrdinské požadavky s vyhlídkou na jedinečné vzplanutí.

Vážení pánové máme velký zájem o vaše lyže, řkouc Vltava...když zavřeš očička...Smutný poslyšte příběh Váni. Při jídle pohádkové chuti padla nejedna narážka. Micáááno!
Tak už mě někdo zastavte!!!! Chtěla bych se zbláznit, docela, chvílema...