zatmění broskve

Jednou kdysi dávno došlo k zatmění Slunce. Slunce byla žlutá velká věc kulatého tvaru, která hřála.

Tehdy ještě lidé nevěděli, že se na takovouto událost nesmí dívat holýma očima a neměli černá sklíčka ani diskety, takže několik z nich následky osleplo. Možná oslepli něčím jiným, ale je to přičítáno právě této události. Okolo poledne, kdy bylo Slunce v největší síle, ho začalo ubývat. Lidé mysleli, že se do práce natolik zabrali, že uplynul celý den a chýlí se k večeru. Pohlédli na oblohu a zjistili, že tomu tak není. A jelikož nikdy nic podobného neviděli, k práci už se nevrátili a dívali se nahoru. Když byla Slunce už jen polovina, napadlo někoho, že by to mohlo být zkázonosné. Ale tu myšlenku nahlas nevyslovil. Když svítila už jen pětina, řekl to někdo jiný, než koho to původně napadlo. A začala se šířit panika. Ale v tehdejší době lidé neměli o panice příliš tušení, a tak jen bezmyšlenkovitě pobíhali, až se unavili, posadili se a opět obrátili zraky k obloze. A Slunce se mezitím zatmělo celé. A jelikož byla tehdy Země placatá, byla všude tma.

Lidé byli příliš unaveni předchozí vlnou chaotického pobíhání, že se nezmohli na nic jiného než na zoufalé výrazy, které však nikdo jiný neviděl. Dlouho to netrvalo, brzy se po kraji rozhostilo šero. Černá skvrna z oblohy ustupovala. Všichni byli zmateni, ale cítili se zachráněni. Ti, co seděli blízko sebe se radostí objali, ostatní se jen objímavě smáli. Když dosti naradovali a chtěli se pomalu vrátit k práci a ponechat tuto událost přetřásání za dlouhých zimních večerů, napadlo je podívat se opět vzhůru.

A místo Slunce spatřili velkou broskev. Tehdy ještě nevěděli, co to broskev je, ta začala růst až po tomto dni. Zářila podobně jako Slunce, jen trochu oranžověji. Těžko vylíčit reakci lidí. Bylo dlouhá a udivená, ale stejně se nakonec vrátili se ke své práci začali se s tím smiřovat. Doufali ještě, že se dožijí nového zatmění a návratu Slunce. Když byli staří, tak doufali, že se toho dožijí jejich děti. A

když byli ty staré, doufali v to samé. Jejich potomci už nedoufali, jelikož této povídačce nevěřili a tak to ani svým dětem nevyprávěli. A na Slunce se zapomnělo.

A proto dnes z nebe padá broskvový nektar místo vody, jak tomu dříve bývalo. Proto sněží malé chloupky a je peckobití. Proto je dnes tolik sekt hlásající nový příchod Slunce a konec světa potopou způs

obenou vodou padající z nebe. A proto mají hodně staré fotografie nažloutlý odstín.

A to je konec broskvového příběhu.