Mé město leží ve vysočině

Mé město leží ve vysočině, řekl dnes můj učitel zeměpisu. Bylo mi to jedno, válela jsem se po lavici. Bylo mi špatně. Nemít zrovna menstruaci, bála bych se těhotenství. Bratr mého milého se měl stát otcem, ale včera o dítě přišli. Neberou prý telefon. Dana si dítě už moc dlouho přála. Byla šťastná, když konečně otěhotněla.

Mé město leží ve vysočině, řekl dnes můj učitel zeměpisu. Vzpomněla jsem si na to, když jsem šla večer z autobusu domu. A jako vždy, když se silnice přehoupne na vrcholku kopce a otevře se výhled do údolí a v něm i na můj domek, prudce zafoukal vítr. Snad nikde v mém městě ve vysočině nefouká vítr tolik jako tady. Vždy mě to zaskočí. Byla hrozná zima.

Mé město leží ve vysočině, řekl dnes můj učitel zeměpisu. Dal mi na vysvědčení dvojku, jsem mu vděčná. Celkově jsem všem za ta rádoby důležitá slůvka na rádoby důležitém papíru (asi si oblíbím slůvko rádoby) vděčná. Připadám si tak vysoce a vysočansky.

trochu křiku

možná z touhy po rozkoši
možná z mého-tvého přání
možná z štěstí ve tvých očích

křičela jsem při milování

od pátku až po neděli

Pátek - ochranný

Není činnosti pozoruhodnější a zároveň nudnější než je zpívání české, posléze studentské hymny na předávání diplomů. Není osob vtipnějších a zároveň uzoufání hodnějších osob než ty, které toto předávání komentují rok co rok stejnými (nutno dodat, že dlouhými) proslovy. A není přirovnání trefnější a zároveň nesmyslnější než nazvat školu ochranným deštníkem. A jelikož jsou třídy dvě, jsou i deštníky dva.

Není lepšího ukončení školního dne než se do školy nevrátit a posedět si se spolupěvci na čaji. Vyzvedl mě můj milý, odvezl si mě domů a položil na postel. Pustil film a smál se jiným scénám než já. Vždy se směje jindy než ostatní. Film jsme nedokoukali. Chránili jsme se.

Večer jsem byla u své přítelkyně, která sezvala další dvě přítelkyně a přátelsky jsme se přátelily. Popíjely, povídaly, tančily, popíjely.

Sobota - popíjející

Není rannějšího ptáčete než jsem byla já. Popíjení, povídání, tančení a popíjení prodloužilo se do do ranních hodin. Není projevu více vlastního pro dospívající než ulehnutí a opětovného vstávání s myšlenkou na bezvýchodnost situace. I když, ruku na srdce i na všechna ostatní místa, cítila jsem se čile, celkem.
Není bláznů větších a plesuchtivějších než jsou ti, co sešli se v divadle na ples stavebky. A mezi nimi i já, i když jsem se příliš netěšila a toužila jen se někde s někým válet. A kmému velkému potěšení přesně vím kde a přesně vím s kým. Ples byl ze začátku nudný, odešla jsem na chvíli za třídou, posedět si nad mokem pěnivým, vrátila jsem se poněkud lépe společensky připravena. A vskutku, nechť se propadne ten, kdo říká, že zábava z alkoholu je špatná a pouze pro zavrženíhodné. Pokud se onen ten nepropadne, jsem tedy pro tento večer zavržena.
Tančila jsem, pila, mluvila krásné, zbytečné, později jen zbytečné řeči. Mám takové povídání ráda. Mluvím tak často. Ale pouze na plesích a na podobných, alkoholem provázených místech nejsem sama takto mluvící.

Neděle - pohádková

Není člověka důvěřivějšího než jsem byla já, když jsem se vracela. Na kopec jsme byla odvezena bratrem mé přítelkyně, který vypadá jak George Harrison. Sejít dolů jsem však musela sama. Našlapovala jsem jistě do neprošlapaného sněhu, který překryl všechny nerovnosti cesty, všechny díry a drny. Věřila jsem slepě, že mi noha neuklouzne a já dojdu domů suchou nohou i suchým tělem. Slepý slepého vede a tak i když déle jdou, přesto zdárně dokráčí.
Není křesťana sebesvatějšího, aby se mu někdy nechtělo vstávat. Nechtělo se ani mně, i když mé činy neopravňují nazvat se křesťanem. Ve sboru jsem byla rozklepaná a milá. Čím více jsem milá a co se sborového společenství týče společenská, tím více správnější a lepší jsem v očích sborových. Cítím se šťatně a neměla bych.
Není dítěte, které by nemělo rádo pohádky. A není dospělého, který by uvnitř nezůstal dítětem. A tak není divu, že jsem z odpoledního divadelního představení o kocourovi Modroočkovi byla více než nadšená. Cítila jsem se tak rodinně, s mým kamrádem, jeho sestřičkou, jeho bratrancem a sestřenicí. Jak jsem se kdysi obávala chvíle, až se ve mně ozvou rodinné pudy, chtěla jsem se opájet hesly jako svoboda a nezávislost, dělat velké věci a velikášsky převelice velmi žít. Směju se sama sobě. A těším se, až se budu smát i svému nynějšímu já.

co se dá dělat se špatnou básní

- roztrhejte ji na malé kousky (přibližně čtverec o straně 1 cm) a vhoďte do konzervy od broskví
- r i t u á l n ě j i s p a l t e , p o z o r : n u t n o s t k o s t ý m u
- naučte se jí slovo od slova, pak s výjřikem: UMĚNÍ! zmáčkněte kohoutek
- opovrhujte jí; celou poezii prohlašte za škvár a oslavujte prózu
- vystřihněte z ní každé slovo zvlášť a náhodně poskládejte
- vyhledejte autora a plivněte mu do tváře
- prohlédněte telefonní seznam, ale nikomu nevolejte
- skepticky se pousmějte a ciťte se jako někdo víc
- pomažte ji marmeládou a za slunného dne položte na louku
- r a d u j t e se, že jste ji nenapsali vy. A pokud ano, n e r a d u j t e se.

sněží sníh sněhovité barvy

SNĚŽÍ!!! Vytrvale, od rána do večera, od večera do rána!! Snově, od reality po sen, od snu po realitu!!! Divoce, od milování k lhostejnosti, od lhostejnosti k lásce!!!
To je jedno, prostě sněží!!! Konečně!!! (začínjí mě bavit vykřičníky:)
A bude se lyžovat a bude se křupat podrážkama a bude se koulovat a bude se sněhulákovat a bude se válet a bude se spoustu věcí a tu spoustu věcí budu dělat já!!!
SNĚŽÍ!!!SNĚŽÍ!!!SNĚŽÍ!!!
A kdo z toho nemá radost je buďto dospělej, předčasně dospělej nebo Dino, učitel na anglickej seminář.. SNĚŽÍ!!!

kam se podějí zhrzelí hudebníčci??

Zítra tomu bude přesně týden, kdy můj milý odjel do Prahy splnit si svůj sen jazzového kytaristy. Přespal u svého bratra, posedával v jeho křesle, volal mi a utěšoval mě, že všechno dobře dopadne. Slíbila jsem, že si uříznu ňadro, jestli se nedostane. Odjel sice, posedával, ale sen si nesplnil. Dnes je to oficálně černé na bílém (vtipné sousloví - černé na bílém, vskutku pousmání hodné) vyvěšeno na stránkách VOŠ Jaroslava Ježka...A tak si krásný hudebníček musí svůj sen snít o rok déle. Na ňadro se naštěstí zapomnělo.

Je lepší zklamat se ve snu


nebo žádný nemít?

Dnes je tomu pár hodin, co mě Togy s Kubíkem nenápadně přesvědčili, abych chodila na basovou kytaru. A je to přibližně stejných pár hodin, co naše "kapela" získala jméno. Ale o tom až jindy...

A zítra, přesně v dobu, kdy mi zklamaně před týdnem volal, nalejeme si sklenku Cinzana, pořádnou botu (vskutku ještě pousmání hodnější přirovnání), pustíme si nějakou pěknou hudbu, budeme si hrát a snít si své jazzové sny. On o kytaristovi, já o milé kytaristy.

Jak se stalo, že jsem byla bruslit

promiňte mi pane Viane, že v mém městě neumíme létat
promiňte mi pane Viane, že na stadionech nedochází k hromadným umrtím
promiňte mi pane Viane, že lekníny mám ráda
promiňte mi pane Viane, že můj život je tak obyčejný
však i Vám rodiče dali obyčejné jméno

A tak jsem byla bruslit. Na nedalekém stadionu na přeplněném ledě. Stadion byl oprýskaný a led plný sněhu od těch, co umí brzdit. Kolem to vonělo filmovou vůní, takovou tou dokonalou. Bělost kluziště osvětlovala obličeje bruslařů a způsobovala v jejich tvářích nevinnost. A tak jsem byla nevinná a krásná. A on byl nevinný a krásný, díky modrým palčákům roztomilý. Jezdil klátivým stylem, brusle mého bratra mu byly velké. Nedal si je nabrousit.

Pak jsme svázaly tkaničky a přehodily si brusle přes rameno. Naproti stadionu je splav. Voda byla tak rozbouřená, že skočit tam by bylo to poslední. Opět foukal vítr. Zafoukal tak silně, že nás donutil dát se do běhu. Zastavili jsem se na okraji silnice a koukali jsme do řeky. Mysleli jsme na to samé. Skočit tam by bylo to poslední. Mluvili jsme, asi málo, možná moc. Nejspíš akorát. Palčáky si dávno sundal. Šli jsme dlouho ulicí až na konec, kde je značka zákat vjezdu.
A v zamčeném pokoji jsem se chtěla líbat. Co jsem chtěla dál, se neříká.

Tak se stalo, že jsem byla bruslit.

Proč je lepší hořká čokoláda než mléčná

Proč je lepší hořká čokoláda než mléčná?

Nevim, ale chutná mi víc...

Co přinesl pátý leden

Bože,
nákaza jí sucho u jídla
mlasknu si

Můj,
když politikům vadil pláč
Hitlerovi kvetou krásy
dětský blahobyt přinesl demokratickou éru
slavné říše nehlídám

Drzá,
dalšími popravami zřejmě přiznala šance
Bordel!

Dělníci,
poslední bolest je pod kontrolou

Soudruzi,
historicky není čas

Srny,
letošní prodej srnců splácí dluh
parodie se bude nejvíce smát

záhada: je kam?