Mé město leží ve vysočině, řekl dnes můj učitel zeměpisu. Bylo mi to jedno, válela jsem se po lavici. Bylo mi špatně. Nemít zrovna menstruaci, bála bych se těhotenství. Bratr mého milého se měl stát otcem, ale včera o dítě přišli. Neberou prý telefon. Dana si dítě už moc dlouho přála. Byla šťastná, když konečně otěhotněla.
Mé město leží ve vysočině, řekl dnes můj učitel zeměpisu. Vzpomněla jsem si na to, když jsem šla večer z autobusu domu. A jako vždy, když se silnice přehoupne na vrcholku kopce a otevře se výhled do údolí a v něm i na můj domek, prudce zafoukal vítr. Snad nikde v mém městě ve vysočině nefouká vítr tolik jako tady. Vždy mě to zaskočí. Byla hrozná zima.
Mé město leží ve vysočině, řekl dnes můj učitel zeměpisu. Dal mi na vysvědčení dvojku, jsem mu vděčná. Celkově jsem všem za ta rádoby důležitá slůvka na rádoby důležitém papíru (asi si oblíbím slůvko rádoby) vděčná. Připadám si tak vysoce a vysočansky.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment