od pátku až po neděli

Pátek - ochranný

Není činnosti pozoruhodnější a zároveň nudnější než je zpívání české, posléze studentské hymny na předávání diplomů. Není osob vtipnějších a zároveň uzoufání hodnějších osob než ty, které toto předávání komentují rok co rok stejnými (nutno dodat, že dlouhými) proslovy. A není přirovnání trefnější a zároveň nesmyslnější než nazvat školu ochranným deštníkem. A jelikož jsou třídy dvě, jsou i deštníky dva.

Není lepšího ukončení školního dne než se do školy nevrátit a posedět si se spolupěvci na čaji. Vyzvedl mě můj milý, odvezl si mě domů a položil na postel. Pustil film a smál se jiným scénám než já. Vždy se směje jindy než ostatní. Film jsme nedokoukali. Chránili jsme se.

Večer jsem byla u své přítelkyně, která sezvala další dvě přítelkyně a přátelsky jsme se přátelily. Popíjely, povídaly, tančily, popíjely.

Sobota - popíjející

Není rannějšího ptáčete než jsem byla já. Popíjení, povídání, tančení a popíjení prodloužilo se do do ranních hodin. Není projevu více vlastního pro dospívající než ulehnutí a opětovného vstávání s myšlenkou na bezvýchodnost situace. I když, ruku na srdce i na všechna ostatní místa, cítila jsem se čile, celkem.
Není bláznů větších a plesuchtivějších než jsou ti, co sešli se v divadle na ples stavebky. A mezi nimi i já, i když jsem se příliš netěšila a toužila jen se někde s někým válet. A kmému velkému potěšení přesně vím kde a přesně vím s kým. Ples byl ze začátku nudný, odešla jsem na chvíli za třídou, posedět si nad mokem pěnivým, vrátila jsem se poněkud lépe společensky připravena. A vskutku, nechť se propadne ten, kdo říká, že zábava z alkoholu je špatná a pouze pro zavrženíhodné. Pokud se onen ten nepropadne, jsem tedy pro tento večer zavržena.
Tančila jsem, pila, mluvila krásné, zbytečné, později jen zbytečné řeči. Mám takové povídání ráda. Mluvím tak často. Ale pouze na plesích a na podobných, alkoholem provázených místech nejsem sama takto mluvící.

Neděle - pohádková

Není člověka důvěřivějšího než jsem byla já, když jsem se vracela. Na kopec jsme byla odvezena bratrem mé přítelkyně, který vypadá jak George Harrison. Sejít dolů jsem však musela sama. Našlapovala jsem jistě do neprošlapaného sněhu, který překryl všechny nerovnosti cesty, všechny díry a drny. Věřila jsem slepě, že mi noha neuklouzne a já dojdu domů suchou nohou i suchým tělem. Slepý slepého vede a tak i když déle jdou, přesto zdárně dokráčí.
Není křesťana sebesvatějšího, aby se mu někdy nechtělo vstávat. Nechtělo se ani mně, i když mé činy neopravňují nazvat se křesťanem. Ve sboru jsem byla rozklepaná a milá. Čím více jsem milá a co se sborového společenství týče společenská, tím více správnější a lepší jsem v očích sborových. Cítím se šťatně a neměla bych.
Není dítěte, které by nemělo rádo pohádky. A není dospělého, který by uvnitř nezůstal dítětem. A tak není divu, že jsem z odpoledního divadelního představení o kocourovi Modroočkovi byla více než nadšená. Cítila jsem se tak rodinně, s mým kamrádem, jeho sestřičkou, jeho bratrancem a sestřenicí. Jak jsem se kdysi obávala chvíle, až se ve mně ozvou rodinné pudy, chtěla jsem se opájet hesly jako svoboda a nezávislost, dělat velké věci a velikášsky převelice velmi žít. Směju se sama sobě. A těším se, až se budu smát i svému nynějšímu já.