chapadlová záležitost

Konečně jsem po nemoci vyšla mezi lidi. A poprvé se mi stalo, že jsem vyšla někam, kde jsem to měla celkem blízko. U Jany v bytě se konala malá třídní sešlost. Popadla jsem malou láhev šampaňského, od někoho někomu k něčemu darovanou, byla v průhledné fólii svázaná gigantickiou stříbrnou mašlí. Snad ta mašle vykompenzuje rozměr oné láhve. Nesla jsem ji střídavě v pravé a levé ruce a cítila jsem se neohroženě.

Přišla jsem tam jako druhá, chvilku po Zubinovi. A po nás dlouho nikdo. Nechali jsme si přinýst malé sklenky a jednu láhev zelené tekutiny. Chutnala po jablkách. Upíjeli jsme a upíjeli.

Ráno jsem se probudila v posteli Janiččiný sestry a zjistila jsem, že mi přes noc vyrostlo chapadlo. Nevím proč, ale ze začátku mi to nepřišlo divné. Otočila jsem se na druhý bok a spala dál. Zdál se mi podivný sen. Byl tam můj milý a já. A chapadlo. Znovu jsem se probudila a zjistila, že tam můj milý není. Přišlo mi to líto. Schoulila jsem se do klubíčka, pravou ruku pod polštářem, levou venku z podpeřiny, chapadlem jsem si obejmula nohy. Přísavkama jsem si přejela lýtka. Měla bych se oholit.


Pravou ruku jsem měla od váhy hlavy poněkud přeleželou, začala mě bolet. Chrujdila jsem se a převalovala, až jsem zaujala polohu na zádech. A v tu chvíli mě napadlo, že mám chapadlo. Vyděsilo mě to. Nemám ráda přílišné anomálie na svém těle. Co se týče anatomie, shovávám se ráda do průměru. Přišlo mi, že chapadlo vyrustající kousek pod levou rukou příliš průměrné není.

Vymrštila jsem se na posteli zoufale se rozhlížela po pokoji. Všichni kolem ještě spali. Vzbudila jsem nenápadně Aťku a ukázala jí můj přírustek. Zdála se být ještě vyděšenější než já. Osahávaly jsme mojí novou ruku. Je dlouhá stejně jako ta levá. Z jedné strany slizká a mokrá, z druhé plná kulaťounkých přísavek. Slizká strana je tmavě zelená, vypadá poněkud nechutně. Strana druhá je růžovoučká. A je hrozně lechtiná. Když jsme prohmatávaly jednu přísavku za druhou, musela jsem často ucukávat. Jinak perfektně reaguje na moje pokyny, lépe než mé staré končetiny.



Rozhodla jsem se neděsit zbytečně ostatní. Rychle jsem se oblékla a vyklouzla tiše ven. Chapadlo jsem zastrčila do kapsy od kalhot a zapla bundu až ke krku. Doma jsem byla během tří minut. Sesypala jsem se na gauč a přemýšlela, jak se to mohlo stát a co teď budu dělat. Jak už to tak bývá ve vypjatých situacích, nevyřešila jsem vůbec nic. Snad jen, že tuhle zelenou chapadlovitou věc mohla způsobit ona zelená tekutina chutnající po jablkách, co jsme se Zubinem večer vypili, než přišli ostatní. Vytočila jsem jeho číslo. Ráno tam nebyl, odešel uprostřed noci dorazit se do non-stopu, vypadal poněkud ovlivněn alkoholem. Nezvedal mi to. Třeba ještě spí a ještě neví o chapadlovém překvapení.

Seděla jsem takhle dlouho. Zkoušela jsem nejrůznější pohyby a triky. Přistihla jsem se, že mě to začíná bavit. To mě opět vyděsilo. Člověk by neměl začínat den tolika vyděšeními se, i když se probudí s chapadlem. Vždyť chapadlo je vlastně dobrá věc. Dalo by se s ním dobře krást či se na někoho letmě přisávat a zanechávat cucfleky na nejnečekanějších místech. Ponořila jsem do světa slizkých a přísavkovitých snů...

Měla bych jít k dokotorovi, přesvědčovala jsem se. Ale čím víc jsem se přesvědčovala, tím víc jsem byla přesvědčená, že tu návštěvu odložím. Aspoň na prázdniny si ho nechám. Pokud do pátku samo nezmizí, někam zajdu. Když už mi jednou narostlo, má to třeba nějaký důvod.



Naobědvala jsem se a vysprchovala. Chapadlu se ve vodě líbilo. Bylo jako ve svém živlu. Kroutilo se a vlnilo, přisávalo se na stěny vany a laškovalo s kohoutkem.

Odpoledne jsem šla s milým do kina. Cítil, že na něj něco leze, včera celý den proležel. Počkala jsem tedy se svou novinkou až po filmu. Ze začátku byl zděšený. Asi si budu muset na tento typ reakce zvyknout. Ale po chvíli objevil lechtivou stránku mojí třetí ruky a začal se celkem bavit. Myslím, že se mu mé chapadlo celkem líbí.. Uvidíme, co bude dál..