Thursday, March 22, 2007

Made in Deutschland

Právě jsem se navrátila ze země německé. Deset dnů hřálo se, spíš mrzlo, mé meziplanetární ego v německé rodině, v německém baráčku, u německého krbu. Jedlo německé jídlo, trpělivě odpovídalo na otázky, zná-li Nutelu či špageti, konverzovalo a všemožně si hrálo na vtipného, dokonalého a silného jedince.

Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní ani negativní, ale silný. Ale také se říká, že stokrát nic umořilo osla. Nebo že teď se láme chleba, že není čas na hrdinství, že umění musí šokovat, že darovanému koni na zuby hledeti se nemá, že pozdě bycha honit, že láska bolí, že sex je zábavou chudých, že šaty dělaj člověka, a spostu dalších chytrých věcí.. Každopádně, můj zážitek byl pozitivní...

Každého, kdo strávil dvanáct hodin v autobuse, přepadá občas pocit nanicovatosti. A jelikož ten každý, kdo strávil dvanáct hodin v autobuse a cítí se teď poněkud nanicovatě jsem nečekaně právě já, jdu potěšit své tělo horkou vanou s kupou kýčovité pěny. Může být pěna kýčovitá? Cítím se tak nanicovatě...

3 comments:

Sartyr said...

jůů to ses teda měla!

o autobusech mi ani nemluv, tyhle dlouhé cesty jsou facht utrpení.

Unknown said...

pěna nemůže být kýčovitá. Pěna je bílá, lehká, pěnová, voňavá, prchavá, ale kýčovitá nikdy:)
Já němčinu příliš neovládám. Vlastně vůbec. Takže se v Deutschlandu domlouvám buďto rukama nohama anebo rukama nohama anglicky:)

Anonymous said...

Vilém jsem já. Čili Cuzán. technická závada...